Ve 12. století vznikla v Norimberku židovská obec, město bylo ještě rozděleno řekou Pegnitz na dvě samostatné části Lorenzkirsche (kostel sv. Vavřince) a Sebalduskirche (kostel sv. Sebalda, v němž byl r. 1361 pokřtěn zdejší rodák Václav IV.). Roku 1323 spojily obě části městské hradby,  římský císař a král český Karel IV. přišel r. 1349 s požadavkem vytvoření centrálního tržiště. Na vyhlédnutém prostranství se nalézala židovská obec s výstavní synagogou, jedna z nejbohatších v celé zemi. V noci na svátek sv. Mikuláše r. 1349 byla komunita norimberských Židů vyvražděna.Byl to historicky první holocaust-lov na Židy, který měl na 562 obětí.  Karel IV. se svým souhlasem dopustil zločinu úkladného, neboť před tím slíbil majetek židů biskupům v Bambergu a Wúrzburgu. A ti pak jako kurfiřti r. 1356 hlasovali pro jeho zvolení německým císařem. Tento krutý čin našeho milovaného panovníka inspiroval nacisty v Norimberku (září 1935) k vyhlášení rasových zákonů. Na místě vypálené synagogy byla r. 1358 vysvěcena perla parléřové gotiky Frauenkirsche, kde měly být uloženy korunovační klenoty včetně Kopí osudu, ale nedošlo k tomu, neboť císařské insignie střežily masivní zdi Karlštejna (kam nedoléhal křik vražděných norimberských žen a dětí, ani do jeho soukromé komůrky pokání, kaple sv. Kateřiny). Před husity je do Norimberka unesl r. 1424 císař Zikmund. Z Frauenkirsche se po spojeneckém bombardování  zachoval západní portál, mluvící kniha chrámu,  takřka v původním stavu.

Z časopisu Regenerace  (8/2011) na str. 10 - Jiří Kuchař 

První požadavky na svobodu u nás zazněly o století dříve než jinde v Evropě:

Jan Hus - (asi 1371-1415) požaduje právo na svobodný výklad Písma.

Petr Chelčický - (asi 1390-1460) je proti násilí, požaduje rovnost, kritizuje rozvrstvení středověké společnosti ("O trojím lidu").

1420 - Čtyři artikuly pražské - požadavek svobody kázání.

Jan Amos Komenský - (1592-1670) vystupuje proti válkám, teorie světového společenství za mír na zemi.

1609 - Majestát Rudolfa II. - vrchnost nemá právo odvádět poddané od náboženství.

VDLP 10.12.1948 :

čl. 3 - každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost

čl.5 - nikdo nesmí být podroben mučení nebo krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu

čl.8 - každý má právo na účinnou ochranu proti činům, které porušují základní práva, jenž jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem, před vnitrostátními soudy